1.1. Obecná úprava

Řada zaměstnavatelů se domnívá, že se o preventivní zdravotní péči již nemusí starat. Avšak tato praxe, která byla ještě před pár lety běžná v každém větším podniku, se opět vrací. Povinnost zřídit tuto službu stanoví zaměstnavatelům několik právních předpisů, především zákon č. 548/1991 Sb., který novelizoval zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a rozšířil uvedenou povinnost i na fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost.


Povinnost zajistit pro zaměstnance závodní preventivní péči může zaměstnavatel splnit dvojím způsobem:

1. Smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zdravotnickým zařízením,
2. Uzavřením pracovněprávního vztahu s lékařem, který preventivní péči vykonává v prostorách zaměstnavatele

Lékařské prohlídky, které musí zaměstnanci absolvovat v průběhu pracovního poměru, jsou stanoveny v příslušných pracovněprávních předpisech (týkají se například práce v noci, práce mladistvých a podobně).

Zaměstnanci jsou povinni tyto prohlídky vykonat pouze u lékaře, který jejich firmě zajišťuje preventivní péči.

Teprve pokud zaměstnavatel nemá lékaře, který by tuto službu vykonával,(což je však v rozporu se zákonnou úpravou) může zaměstnanec lékařské prohlídky vykonat u lékaře, kterého si sám zvolil. To je potom spojeno s povinností zaměstnavatele sdělovat tomuto lékaři všechny údaje potřebné ke zjištění objektivního zdravotního stavu. Jde například o uvedení druhu práce, nároků na její výkon (práce v noci, v přesčasech, bez trvalého dozoru a podobně).


Oblast lékařských prohlídek upravují zejména:

- zákoník práce č. 262 / 2006 Sb.
- nařízení vlády., kterým se provádí zákoník práce, v platném znění
- zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (§ 35)
 -zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění (§ 18a, § 35a, § 40 a § 81)
- zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění (§ 19 - § 24, § 37 - § 44, § 76 - § 77)
- vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek, v platném znění
- směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci



1.2. Smlouva mezi lékařem a zaměstnavatelem

Smlouva mezi zaměstnavatelem, který nemá vlastní závodní zdravotnické zařízení, s příslušným lékařem by měla obsahovat podobně rozpracované závazky a formy spolupráce. Smlouva se uzavírá podle občanského zákoníku (§ 51 a § 491) . V závazcích, které dává lékař zaměstnavateli, má největší význam obsahová náplň činností poskytovaných prostřednictvím závodní preventivní péče, zejména:

- v čem bude tato preventivní péče spočívat.,
- komu bude poskytována,
- kdy bude poskytována.

Mezi závazky lékaře by měly patřit zejména:

dohled nad zdravím zaměstnanců, zejména provádění lékařských preventivních vstupních, periodických i řadových prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci v konkrétních pracovních podmínkách, pravidelné kontroly pracovišť, podíl na zajišťování a organizování poskytování první pomoci, spoluúčast na rozborech pracovní úrazovosti a podobně, odborná poradenská činnost pro zaměstnavatele a zástupce zaměstnanců v otázkách fyziologie a ergonomie práce, toxikologie, při úpravách pracovních míst, projektování a rekonstrukci pracovišť a podobně, dohled nad pracovními podmínkami za účelem ověřování zdravotní náročnosti práce, vyhledávání nesprávně upravených pracovních míst a podobně.



1.3. Lékařské prohlídky v zaměstnání

Zákoník práce stanoví, že zaměstnanec je povinen podrobit se lékařským prohlídkám, očkování, vyšetření a diagnostickým zkouškám stanovených zvláštními právními předpisy. Jde například o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, vstupní, periodické, mimořádné a výstupní prohlídky a podobně.



1.3.2. Vstupní lékařské prohlídky

Mezi nejčastější patří vstupní prohlídka podle § 28 zákoníku práce. Zaměstnanec ji má vykonat ještě před uzavřením pracovního poměru. Případné odmítnutí této prohlídky by mohlo být důvodem k neuzavření pracovního poměru. Jak už jsme uvedli, pracovník musí tuto prohlídku absolvovat u lékaře, který má se zaměstnavatelem smlouvu pro poskytování závodní preventivní péče. Teprve pokud zaměstnavatel tohoto lékaře nemá, může absolvovat prohlídku u lékaře, u něhož je registrován podle své volby.

Povinnost k absolvování prohlídky se vztahuje na případy uvedené ve zdravotnických předpisech (například směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967). Jde zejména o:

- epidemiologicky závažné činnosti,
- práce na vyhlášených rizikových pracovištích,
- práce, při kterých může dojít k ohrožení zdraví spolupracovníků,
- práce vyžadující zvláštní zdravotní způsobilost.

Finanční náklady na tuto prohlídku hradí zaměstnavatel. Její vykonání je totiž v jeho zájmu. Nemůže jít na vrub pracovníka. Pokud by zaměstnavatel nezajistil bezplatné absolvování této prohlídky, vystavoval by se sankcím. Protože však tuto povinnost ukládá zákon, může si zaměstnavatel nechat náklady na hrazení vstupní prohlídky odepsat z daní.



1.3.2. Periodické prohlídky

V průběhu pracovního poměru musí zaměstnavatel zajistit další lékařské prohlídky zaměstnanců, které souvisejí s jejich pracovní činností. Jejich účelem je zajistit ochranu jejich zdraví. Periodické prohlídky se opakují v předem určených intervalech vyplývajících z příslušného předpisu, nebo ve lhůtách stanovených orgánem hygienické služby. Obvykle se opakují v rozpětí 1 až 3 let.

Vykonávají se u prací nebo profesí, u kterých lze předpokládat změny ve vývoji zdravotního stavu v souvislosti s výkonem práce, a u prací, při kterých může dojít k ohrožení zdraví spolupracovníků nebo jiných osob. Povinnost konat tyto prohlídky vyplývají například z:

- vyhlášky č.. 591/2006 Sb.o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích,
- vyhlášky č. 42/1985 Sb., o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými vozíky,
- vyhlášky č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách.
Lhůty prohlídek jsou uvedeny ve LHŮTNÍKU, V SEKCI 4. PÉČE O ZDRAVÍ .



1.3.3. Řadové prohlídky

Tento druh prohlídek absolvují zaměstnanci, pro které nejsou příslušným právním předpisem stanoveny prohlídky periodické. Opakují se jednou za 5 let, u zaměstnanců starších 50 let jednou za 3 roky. Jejich cílem je sledování vývoje zdravotního stavu zaměstnanců a včasné podchycení případných změn jejich zdravotní způsobilosti, související se stárnutím organismu nebo vznikem běžných onemocnění (například onemocnění srdce, cév, pohybového aparátu a podobně).



1.3.4. Mimořádné prohlídky

Mimořádné prohlídky se týkají zaměstnanců, kteří vykonávají epidemiologicky závažné činnosti, a zaměstnanců, kteří podléhají režimu periodických prohlídek. Podnětem k jejich absolvování je podezření, že u zaměstnance došlo ke změně zdravotní způsobilosti k práci. Na rizikových pracovištích nařizuje provedení těchto prohlídek orgán hygienické služby, zjistí-li závažné závady nebo nedostatky v ochraně zdraví zaměstnanců. Podnět k jejich výkonu může dát i zaměstnavatel. K mimořádným prohlídkám patří i prohlídky zaměstnanců vykonávajících noční práce a prohlídky, u nichž lékař při poslední řadové prohlídce určil kratší termín.



1.3.5. Výstupní prohlídky

Výstupní prohlídky se provádějí při skončení pracovněprávního vztahu za účelem zjištění aktuálního zdravotního stavu. Dále lékař při této prohlídce posuzuje, zda při výkonu dosavadní práce nedošlo k poškození zdraví. Na podkladě těchto prohlídek lze i s odstupem času určit případnou příčinnou souvislost mezi pracovními podmínkami a později zjištěnou nemocí z povolání.





2. Zajištění vhodných pracovních podmínek

Při nástupu do zaměstnání je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance:
- s právy a povinnostmi, které pro něj vyplývají z pracovní smlouvy,
- s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž bude práci konat ( § 28 zákoníku práce).



2.1. Pracovní prostředí

2.1.1. Plocha na zaměstnance

Každý zaměstnavatel musí zajistit zaměstnancům vhodné pracovní prostředí. Vyplývá to z nařízení vlády č. 361/2007 Sb. . Podrobnější požadavky na pracoviště a pracovní prostředí uvádí také nařízení vlády č. 101/2005.

Na každého zaměstnance, který se trvale zdržuje na pracovišti, musí připadnout vzdušný prostor o obsahu 12 metrů krychlových při práci vykonávané vsedě, 15 metrů krychlových při práci vstoje a 18 metrů krychlových při těžké tělesné práci. Volná podlahová plocha musí být na jednoho zaměstnance nejméně 2 metry krychlové, do toho se nepočítají zařízení a spojovací cesty. Světlá výška trvalých pracovišť musí být při ploše menší než 50 metrů čtverečních (například kanceláře) alespoň 2,60 metru, při ploše menší než 100 metrů čtverečních nejméně 2,70 metru.

Výška pracovní roviny (například stůl, pracovní stroj a podobně) musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen a podobným faktorům. Optimální výška pracovní roviny při práci vstoje se u mužů pohybuje v rozmezí 102 - 118 centimetrů, u žen 93 - 108 centimetrů. Při práci vsedě je to u mužů 22 - 31 centimetrů a u žen 21 - 30 centimetrů.

Uvedené prostorové požadavky jsou kladeny na pracoviště s přirozeným větráním. Existují však pracoviště s klimatizací (nucené větrání), kde jsou podmínky pro zaměstnavatele přísnější. Na jednoho zaměstnance na tomto pracovišti musí připadnout nejméně 20 metrů krychlových vzdušného prostoru při práci vsedě, 25 metrů krychlových při práci vstoje a 30 metrů krychlových při těžké tělesné práci. Volná podlahová plocha na jednoho zaměstnance musí být nejméně 5 metrů čtverečních (mimo zařízení a spojovací cesty). Zaměstnanci na pracovištích o celkové podlahové ploše menší než 50 metrů čtverečních musí mít zrakové spojení se sousedními okny, průhledy a podobnými prvky.



2.1.2. Větrání

Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby zaměstnavatel zajistil pro zaměstnance tepelné a vlhkostní podmínky vyhovující již od počátku pracovní směny. Koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší nesmí překračovat nejvyšší přípustné hodnoty, a to ani na konci směny.

Větrání klimatizací musí zaměstnavatel zajistit v následujících případech:

- pokud by bylo přirozené větrání nedostačující k zajištění ochrany zdraví zaměstnanců,
- je-li rovina podlahy pracoviště níže než dva metry pod úrovní terénu,
- tam, kde umístění pracoviště neumožňuje zřízení dostatečných větracích otvorů.

Nařízení vlády uvádí minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště s tím, že musí být zvýšeno při další zátěži větraného prostoru, například teplem, pachy, kouřením (včetně restaurací atd.) a tam, kde má do pracovních prostor přístup veřejnost (například obchody).



2.1.3. Osvětlení

Mezi důležité pracovní podmínky patří osvětlení pracoviště. Musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Těmito hodnotami se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě (například vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu).

Pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení a předpokládaná doba pobytu zaměstnance na těchto pracovištích je delší než 4 hodiny za směnu, se mohou zřizovat a provozovat jen v zákonem povolených případech. Jde například o pracoviště pouze s nočním provozem nebo o provozy umístěné pod úrovní terénu.